Text: Petr Mareček (MF DNES)
Udělat inventuru v žánrovém rozpětí dámského ryze vokálního tělesa Sex Tet by skoro bylo za trest, naštěstí to Eva Černíková, Jana Portyková, Jolana Brannyová, Míla Marková, Monika Janáková a Zuzana Stollinová charakterizují sami - lakonicky a trefně: "Napůl zvonky štěstí, napůl zvony kostelní."
Šestice "tet" - učitelek dramatické výchovy z divadla Jesličky při Základní umělecké škole Na Střezině v Hradci Králové - nedávno vydala debutové album Panty vod komory. Kolekci sedmnácti písniček zpěvačky přirovnávají k obsahu dámské kabelky: "Trocha klasiky, doušek jazzu, nějaká ta lidová nota, domácí tvorba, vzpomínky na léta mládí ve sborech a kdo ví, co ještě." Sex Tet umí prodat i shodit kantorskou vážnost i čisté krasohlasy a s nadhledem dává každému songu, co mu náleží. Třeba prvorepublikový sentiment v Straussově Nočním motýlu, šantánovou snivost ve francouzském hitu Si i zemitost a swingový švih v lidovce Trakař, z níž jeden verš dal albu název. Každý song je samostatnou - i divadelní - etudou, Sex Tet totiž vrací na jeviště starosvětsky poctivý muzikantský humor a jemnou klauniádu. "Jsme kukátkové vokální těleso," usmívají se zpěvačky. Nejen originální repertoár, jenž mísí jazz, spirituály, Jiřího Bulise i ruskou dumku, ale i hravost aranží, kabaretní lehkost a neokázalá radost ze zpěvu jsou hlavní devízou tělesa, které může zpívat při vernisáži, v divadle, kostele i na mejdanech.
"Na počátku bylo kvarteto Tomicová, Marková, Brannyová a Černíková. Když měl v roce 2004 narozeniny někdejší ředitel Divadla Drak Jan Dvořák, některé z nás vystupovaly v jeho vzpomínkovém pořadu Když jsem vandroval, muzika hrála. Řekli jsme si, že by bylo dobré to propojit a hned po ukončení pořadu jsme se rozvandrovali k současné podobě," říká skladatelka, textařka a autorka většiny aranží Jolana Brannyová. Ta na desku přispěla svými písněmi Kolibřík a Podzimní valčík.
Už při vyprávění Jana Dvořáka, jemuž také na albu velmi děkují, dámy zpívaly odrhovačky, lidovky, kuplety i vážné písně. Kouzelné spojení vysokého umění s "padlým" - kostela s pavlačí - zůstalo Sex Tetu dodnes. "Máme rádi všechno, ale každá z nás je jinak stavěná, tak se repertoár snažíme připravit tak, aby vyhovoval nám všem. Jolana nám pak píše aranže přímo na tělo, výsledný tvar je ale naše společné dílo," podotýká Jana Portyková. Brannyová má blíže k jazzu, Eva Černíková, členka známé skupiny Kantoři, zas k lidovým písničkám. "Jsme anoda a katoda," usmívá se Brannyová. Navíc většina členek prošla klasickým sborovým zpíváním.
Proto zpívají Uhlířovu a Svěrákovu milostnou písničku Voda, voděnka, moravskou lidovou Sen Panny Marie, spirituál By And By i swingové standardy Goodnight Kiss, Paper Moon či Sentimental Journey. V nich na albu hostují jazzmani z hradecké kapely nChant Jazz, klavírista Radek Škeřík a kontrabasista Dan Vlček. Kromě klavíru a akordeonu se zpěvačky sami doprovázejí na havajskou flétnu, triangl, dešťovou hůl, kazzo či pozoun. "Rády bychom do nějakého jazzového projektu prodaly i dudy," podotýká Brannyová, která nyní chystá pro těleso nový spirituál, v němž se bude zpívat, jak se zpěvačky brodí z Hradce až do Brodu: "Už jsem zaúkolovala syna - geografa, aby mi vypsal všechny potoky a řeky na vzdušné čáře mezi Hradcem a Havlíčkovým Brodem. A text už mám."
Každé těleso má svou perlu, jejíž vynechání by publikum neodpustilo. U Sex Tetu je to tklivá ruská balada Prekrasnoje daljoko, prý z jakéhosi záhadného filmu o imozemšťanech. Tu si publikum bez rozdílu věku už dopředu žádá, mnozí uroní i slzu. "Když to slyšela má kamáradka, říkala, že v duchu viděla Puškina na saních," podotýká Portyková.
Desku Sex Tet pokřtil v prosinci a nyní šest dam přemýšlí, co dál. "Na cedéčku je gró toho, co jsme dosud dělali. Teď se teprve budeme bavit o budoucnosti. Máme rozdělané nové písničky, hlavně jazzové, což je velká výzva, která nás dráždí. Nechceme ustrnout," říká Jana Portyková.
|